Nevidíš mě

 Chtěla bych zase jednou slyšet tvůj hlas,
ale mluvím na tebe a ty mě neslyšíš.
Chtěla bych tě někdy poznat,
stojím před tebou, ale ty mě nevidíš.

Stále se držíš a já nevím proč,
ale možná je to lepší,
já nechám být ten kolotoč.

Vyvolal jsi ve mně klid,
když jsem byla na dně.
nenechal by jsi mě odejít,
a myslel jsi to vážně.

Stále selhávám v souboji
s tvou pozorností,
jiné se toho nebojí,
ale já připadám si bez předností.

Stále mi opakuješ slova,
a já o nich později pochybuju,
i o svých citech,
a i o těch, které miluju i nemiluju.

Musíš mě přesvědčovat stále znova,
a já nevím, co si myslet mám,
navenek se směju,
ale uvnitř o to rychleji umírám.

Před lety

 Když jsi mi před lety z života zmizela,
šeptal jsem do větru - snad jsi to slyšela.
Když jsi mi před roky zmizela z očí,
svět se zastavil a přestal se točit.

Hledal jsem všude a ptal jsem se všech,
slzy mi kanuly, v těch bilých zdech.
Uběhla léta a já - ztratil jsem víru,
nezacelí nikdo tu po tobě díru.

A nyní když po věcích, stojíš přede mnou,
a snažíš se naplnit, tu prázdnotu bezednou,
nevím co říci a jak se chovat mám,
i když tě celý ten čas ve svých snech vídávám.

Dej mi šanci

 Dej mi trochu času a já ti ukážu, co jsem zač,

dej mi šanci a já ti dokážu, co ve mně máš.

Dovol mi, přistoupiti blíž a srdce své mi otevři,

a já ti dám milion důvodů, proč bys na mě neměl zanevřít.

Dej mi den a já ti ukážu, jak krátký i dlouhý může být,

nesnažím se o víc, než tě jenom povzbudit.

Dej mi hodinu a já ukážu ti celých deset let,

každý detail, o kterém chci ti povědět.

Dej mi šanci a já ti ukážu, jak marná nemusí být,

jen se bojím, že moji šanci, mohl by jsi zahodit.

Dej mi trochu času a já ti povím, co ve mně ještě může mít,

a teprve potom si můžeme ty roky nahradit.

Jeden a milion důvodů

Dej mi jeden důvod, proč ti nevolat,
nebo proč ti nemám napsat zprávu.
Možná mě mělo něco varovat,
možná není má zlost v právu.

Říkal jsi mi, ať si na to nezvykám,

ale já s tebou ráda mluvím,

nejlépe prosta veškerého publika.

Ráda poslouchám tvůj klidný hlas,

bez jakýchkoliv dalších pocitů.

Sluší ti, když se se mnou směješ,

jindy vyhýbáš se tomu - zas.

Zachránils' mi život, a ani o tom nevíš,

vyzvedls mě ze dna, když jsem klesla.

Osobně jsi jiný, než po textu se jevíš.

Dej mi, prosím, jeden a milion důvodů,

proč zamlčet tu spoustu let, 

raději však pomlčíme, o našem původu.

a můžeme se na chvíli proletět.

Nebe je pro anděly

 Je neskutečné, jak se s tebou tlukot mého srdce mění,

a vše, co je krásné, to přichází po setmění. 

Tvé chování je jako z minulého století - 

gentleman. A doteky lehké jak křehký motýlek z perleti.

Pohled hlubší, nežli moře, snadné je se utopit,

a i když to není správné, stále neumím to pochopit.

Když jsem s tebou, cítím svobodu a uklidnění,

a nic jiného v tu chvíli kolem není.

Jenom zavřít oči a položit ti hlavu na rameno,

poslouchat jak dýcháš, i jak šeptáš mé jméno,

a nechat si zdát, co možné i nemožná se zdá,

ležet v trávě a hledět spolu tiše ke hvězdám.

A vše, co zůstává nevyřčené a visí ve vzduchu

vše, co cítíš, na co myslíš, o čem nemám ani potuchu.

Chci slyšet každé slovo, myšlenku i pocity,

i o těch chvílích, kdy to nejsi ty.

Jak se cítíš, když mě jemně chytíš za ruku,

i chvíle, kdy mi za své chování neposkytneš záruku.

Já ti za to prozradím, jak se cítím já,

občas nesvá, jindy zlá a nebo nesmělá,

když říkáš něco, co není pravda, jen svět tak vidíš celý,

pro mě existuje peklo a nebe, to je pro anděly. 

Kéž bych mohla tu chvíli protáhnout ještě o něco déle,

(a i když se to nesmí) alespoň na moment, necítit se osaměle.