Nevidíš mě

 Chtěla bych zase jednou slyšet tvůj hlas,
ale mluvím na tebe a ty mě neslyšíš.
Chtěla bych tě někdy poznat,
stojím před tebou, ale ty mě nevidíš.

Stále se držíš a já nevím proč,
ale možná je to lepší,
já nechám být ten kolotoč.

Vyvolal jsi ve mně klid,
když jsem byla na dně.
nenechal by jsi mě odejít,
a myslel jsi to vážně.

Stále selhávám v souboji
s tvou pozorností,
jiné se toho nebojí,
ale já připadám si bez předností.

Stále mi opakuješ slova,
a já o nich později pochybuju,
i o svých citech,
a i o těch, které miluju i nemiluju.

Musíš mě přesvědčovat stále znova,
a já nevím, co si myslet mám,
navenek se směju,
ale uvnitř o to rychleji umírám.