Jeden den

Ráno vstanu z postele,
zakopnu o stoličku,
netvářím se vesele,
měla jsem jít okličkou.

Dojdu k oknu, otevřu ho,
zařve skřivan na mě,
a tak já nesnesu to,
beru basebollovou pálku slavně.

První rána padá,
skřivana však nemine,
přestal řvát, jsem ráda,
bude oběd, jémine.

Pak cesta ven mě čeká,
samé bláto pod nohama,
říkám "Štěstí mám to dneska",
proplétám se nad klackama.

Avšak oči nevidí to,
větev z křoví čouhá,
zejména tak potom proto,
ránu dostanu hned mezi oči, ouha.

Rozplácnu se v blátě,
ještě pršet začíná,
nekončí to už tak slavně,
když se někdo v blátě dusívá.

Příroda tak tedy mě,
uštědřila dárek krásný,
vypadám velmi blátivě,
můj konec je už jasný.

Utopím se v bahně s vodou,
sbohem krutý světe,
náladu mám tedy dobrou,
díky moje větev.

Váš Anielik (Proby)