Ticho

"Chci jen čas... nic víc nežádám.."

Hlásek tichý šeptá, ačkoliv nahlas se jej nikdo neptá. Snad v hlavě tu myšlenku nosí, ta dušička, co prosí.

"Uvěř... prosím... já se nyní nevzdávám..."

Snaží se získat zpět to, co znamenalo celý svět. Prosí a žadoní, avšak cizí názor prosby nezmění.

"Jenže ty se neptáš..."

Praví tenký hlásek. Hlásek, který chce být volný, jako ptáček. Pokorně tu klečí a naslouchá, A vzlyká-on vzlyká.

"Sleduješ, ale neznáš..."

Duše zarmoucena, s bolestí v hlase. Zklamal jsi jej několikrát-a nyní zase. Bolí, srdce bolí. Duše se zamyká na závory.

"Chceš slyšet... Posloucháš a nevíš.."

Hlas ztracen naděje smutně hledí, co se ale tímto změní. Hledá jenom kousek štěstí a naděje v očích tvých. Naděje a štěstí čistého, jako je čerstvě napadaný sníh.

"Ty snad zájem jevíš?"

Kolikrát jsi ji zranil, kolikrát ji život zradil. Jenom kapku vlídnosti.Ty však neoplýváš vstřícností.

"Nikdy o nic neprosím..."

Šeptá hlásek zoufalý, očka smutně koukají. Nemá sílu a přece se tu snaží-pomáhá ti. Nedává najevo... všichni myslí, že to nezmáhá ji.

"Jen s osudem zápasím a doufám, že tě odprosím..."

Ale konec rychle se blíží, stíny se temně plíží. Jde pomalu a přímo, jen jedno věstí jeho příchod-TICHO!

Váš Anielik (Proby)