Oči se jí smějí, ale duše pláče,
déšť slz jí duši smáčel.
Bojí se, stále se bojí,
ale přeci tady nyní stojí.
Hledí na tebe oddaně a věrně,
tvář jí lemují vlasy barvy mědě.
Není hrdá, není pyšná,
ona je... je jiná.
Nežádá, nýbrž prosí,
očima jak kapky rosy.
Nekáže, nýbrž sny své sní,
že jednou bude šťastná-s ním.
Říkáš si, proč stále stojí tady,
proč neodejde a neotočí se zády.
Nevíš? Pro koho to dělá, vážně nevíš?
Snad svůj názor časem změníš.
A bude tu stát stále,
Není to lehké, nemá to snadné.
Byl to anděl padlý z nebe,
zachránils ji, a ona tebe.
Žádné komentáře:
Okomentovat