Zvláštní, ten úsměv na rtech. Tak veselý a přívětivý. Přestože věděl, že má za sebou velkou bolest. Bylo na ní cosi zvláštního. Nemračila se, nesmutnila, nepřemýšlela, zkrátka jen žila přítomností a dělala vše pro to, aby šiřila štěstí, pouze štěstí. Ten úsměv ho fascinoval. Tak zářivý a bez nejmenších pochybností nebo smutku. Vždyť ona ztratila vše! Jak je to možné, že se stále tak krásně usmívá? Ona... Nehledí na to co bylo, jest. A potkat ji, to byla čest!
Váš Anielik (Proby)
Žádné komentáře:
Okomentovat