Jeden, co odešel

Již léta dávno lituje, toho, co se stalo,
vyčítá si tehdejší den.
Však stačilo tak málo,
a mohl to být jen zlý sen.

Kéž by to tím snem jen bylo,
a nemusela nyní přemýšlet.
Jen málo z toho všeho zbylo,
změnil se jí celý svět.

Snad v dalším životě začne znovu,
a vezme si poučení.
Zbaví se toho, jež ji táhne dolu,
a zbaví se provinění.

Ten den přišla o všechno a kvůli hloupé věci,
do teď vzpomíná, co mohlo být jinak.
A stále vidí ho přeci,
avšak je to jen přízrak.

Kdo na to měl právo, sebrat to co měla ráda,
kdo měl právo, jen vzpomínky jí nechat.
Snad potrestání a snad zrada.
Nemohla nic dělat.

Jak absurdní se nyní celá minulost zdá,
i to, co změnilo jí život navždy.
Neměla šanci se za záchranu prát,
a změnit cizí vraždy.

Samota jí tíží a může pouze vzpomínat,
byly či nebyly to její chyby.
Však kdo by jí měl to vše zazlívat,
když vytrácí se dávné slyby.

Snad mělo to tak skončit a ne-li jinak,
vidí stále všude, to co ji tak bolí,
stále jeden a ten přízrak,
avšak každého jest, co si zvolí.

Váš Anielik (Proby)