"Ano, nejsem zlatíčko, andílek ani miláček, ale zlá, pomstychtivá, nepřejícná, neschopná, hloupá, ošklivá a bezcitná mrcha, vadí ti to?" Odsekla zlostně a neústupně s obavami i strachem v hlase.
Jen se na ni němě díval a přistoupil pomalu k ní, zastrčil jí pramen vlasů za ucho a pohladil ji po tváři. "Máš strach, viď?"
Výraz v její tváři se rázem změnil, už nebyl tak ledový a rozezlený, vypadala, jako kdyby ji pohltily vzpomínky nebo jako kdyby odhalil její největší a nejskrývanější tajemství. "Ano" pronesla tiše a částěčně nepřítomně.
"Čeho?" sledoval ji a chytnul ji jemně za branu, pozvedl jí hlavu a upřel své oči do jejích.
"Že věci nebudou vycházet, jak bych si přála a vše se zhroutí..." odvětila opět tiše a oplatila mu pohled plný bolesti a strachu.
Jen se na ni němě díval a přistoupil pomalu k ní, zastrčil jí pramen vlasů za ucho a pohladil ji po tváři. "Máš strach, viď?"
Výraz v její tváři se rázem změnil, už nebyl tak ledový a rozezlený, vypadala, jako kdyby ji pohltily vzpomínky nebo jako kdyby odhalil její největší a nejskrývanější tajemství. "Ano" pronesla tiše a částěčně nepřítomně.
"Čeho?" sledoval ji a chytnul ji jemně za branu, pozvedl jí hlavu a upřel své oči do jejích.
"Že věci nebudou vycházet, jak bych si přála a vše se zhroutí..." odvětila opět tiše a oplatila mu pohled plný bolesti a strachu.
Váš Anielik (Proby)
Žádné komentáře:
Okomentovat