Mračna

Venku déšť a kolem táhnou líně mračna,

tvé myšlenky se hrouží do oblačna.

Na řasách ulpívá déšť a ve vlasech kapky,

a obloha z tak jiné látky.

Ploužíš se sám a tiše,

jen kroky v loužích slyšet.

Nastavuješ dešti ústa,

tvá mysl je tak čistá.

Nic netíží tvé srdce ani duši,

snad ten déšť ti sluší.

Myšlenky se rozbíhají a mizí,

okolí, tak náhle cizí.

Volnost a ticho se zmocňují tebe,

odevzdáváš tím část sebe.

Chceš jen štěstí přijít vstříc,

a vyřknout slůvka do pranic.

Jenom kousek svého místa,

prostora, jež je ti jista.

Tam, kam patříš i za slunečného dne,

jenže ikdyž doufáš - to se nestane.