Stojí naproti tobě,
všude jen sníh,
kolem zimní vločky,
měla by ses bát,
ale ruce jsou tak jisté,
vůbec se netřesou,
oči jak hladové kočky,
vpíjejí se do tebe,
a jen jeden pohled,
vzhůru na nebe,
přicházíš blíž a natahuješ dlaň,
nezvyklá a nebezpečná saň,
snad tě omámil svým zjevem,
jako dopis na rozloučenou,
napsán starým perem,
přicházíš blíže,
cení zlostně zuby,
stále jsi si jistá a chystáš se dotknout,
ztělesnění tmy,
a stojí tu před tebou,
černý a temný pes,
omámil tě důvěrou,
a to, co proniká do kostí morku,
tomu teď dáváš šanci,
nyní jste spolu,
jen vy dva psanci,
pouhé ticho vám poutá srdce,
a ochabuje mysl,
ale stále jste tu,
oba, uprostřed lesa,
smrti vstříc a beze strachu,
vstříc osudu,
a vítr vlasy unáší,
jen ta nezkrotná,
nepochopitelná,
láska,
kdy se dá dohromady smrt a mládí,
když se setká
smrtonoš a kráska.
Žádné komentáře:
Okomentovat