Život člověka

V životě člověka jsou zkrátka chvíle, co v něm něco zanechají...

Pocit, kdy si pustíte hudbu do uší a odkudsi z neznáma se vezme pocit, že pokud zastavíte na místě a polevíte v chůzi, podlomí se vám nohy a zůstanete ležet...

Prostý vděčný pohled a úsměv člověka, který je vděčný jen za to, že si od něj koupíte vařenou kukuřici a že pár takovýchto kšeftů mu musí vydělat na život, ale i přesto tam stojí třeba hodiny v mrazu a čeká na těch pár korun...

Pocit, kdy se každý den procházíte tou samou trasou, ke které se vám vážou hezké vzpomínky a kdy chcete být sám, kdy chodíte tak dlouhé cesty, které byste jinak jít nechtěli, ale je vám to fuk, zkrátka jen bloudíte...

Pocit, kdy se tohle vše spojí a zjistíte, že zde nejste sám, ale tu svou chvilku samoty mít musíte, abyste si srovnali myšlenky a nechali se unést vědomím někam do neznáma a míjeli tváře, které ani nevnímáte...

Pocit, kdy i ty, které nenávidíte zdravíte s úsměvem a s klidem v duši...

Pocit, kdy zkrátka jen dýcháte, ale nežijete...

Ale bez těchto chvílí byste dále nemohli existovat...

Člověk potřebuje tyhle chvíle, aby si uvědomil, proč žije...