Že však srdce bolí, svírá,
jako duše podvodníka,
jako slovo lháře,
jako slova snáře.
nitě falešného snu,
jež nemeškám
a tnu.
A kat, co nenzá smilování,
jen bezcitně končí,
co kdysi začalo,
pozdě žádat slitování,
po něčem,
co ustalo.
Jen hádanku,
co srdce šeptá,
duši leptá,
a stojí rozum,
a co vzpomínky ti táhne
na světlo,
a co ruku vztáhne,
v marné naději se vrátit,
a obavách o to,
co nechceš ztratit.
Žádné komentáře:
Okomentovat