Je mi to líto

Jenom noc,

a ta divná moc,

však okovy,

a záře luny,

že zvoní podkovy,

a hrají struny,

k čemu to.

Když srdce v řetězech,

koupe se již v krvi,

a pomalu,

jistě,

lámáno jest v půli,

snad nestačí to.

A co slzy,

které ředí onu

krvavou lázeň.

A smích nasaditi,

tak i kázeň,

to snad ani nesmíš žádat.

Jistě, úsměv,

a dobrý pocit,

zdá se ti to,

zdání často klame,

ale stále se to děje,

stále to samé.

Nestojíš tu, jako dřív,

a city, ředí síto,

jenže slova,

které šeptal jsi,

ta nebyla upřímná,

a mě je to teď líto.