Hrdlo se svírá,
a ústa jen naprázdno lžou,
duše uvnitř se vzpírá,
a slova srdce dřou,
vzduch kol tebe řídne,
nedává ti šance
co vše ještě stihne,
než se stane psancem,
jenom pouhá závislost ti brání,
opustit tu pustou poušť,
kdosi, kdo se nad tebou sklání,
promění ti život v souš,
jenom chvíle bez přízně
a tiché přání zní
v hlavě slova "dusím se"
a proplétat se trním.
Ale jen se zvolna nadechnout,
jo - to bych si přála,
někam navždy uprchnout,
někam, kde by každá chvíle,
ve vší plné síle,
za prožití stála.
Žádné komentáře:
Okomentovat