Nenechávej

Dlaně chladnou,

do duše Ti padá strach,

vnucuje myšlenku Ti známou,

jako známý vrah,

oči se klíží

a ústa přestávají dýchat,

když konec se blíží

nezbývá, než přestat vzlykat.

Ikdyž blesky křížují temno,

zavři oči,

kde je tma, je i světlo,

byť na chvíli, to stačí.

Nenech mě prosit,

nenech mě jít,

na rukou nosit,

a přání chtít.

Jako když padá hvězda,

v plném ohni

jako světla v prostřed velkoměsta,

zlomená hůl nad démony.

Nenechávej mě tu stát,

v naprosté samotě,

nenechávej stíny smát,

prosím,

nenechávej mě už v temnotě.