Včera

Nyní se to nezdá tolik dávno,

avšak i tak stačilo jen málo.

Aby vše, co kdysi bylo,

se teď na prach rozplynulo.

Nezdá se to tolik dávno - štěstí,

naskládané na hromadu - teď už jenom klestí.

Stačí hodit do ohně a spálit,

vzít obětního beránka a beztrestně jej zabít.

Nezdá se to tolik dávno, viď?

Vem' si všechny věci a pak sem k nám přijď.

Nemáme co ztratit, přivítáme tě tu klidně,

nežijem' si však ve štěstí, ale jenom bídně.

Nezdá se to tolik dávno, to štěstí a světlo,

obklopila už nás zima, ztratilo se teplo.

Zdá se to však jako včera, kdy jsi míval na rtech úsměv,

teď už ale jenom šeptáš "nech mě být a pusť mě".

Odešlo to, co jsi míval rád, to v čem se ti dařilo,

všechno však - tak bezelstně se tvářilo.

Teďka ze dne na den, jen hromada suti,

která odejít tě nejdál nutí.