Když dýka projede Ti srdcem,
a odchod vnímáš trpce,
utápíš se v slzách a samotě,
ztrácíš se, ztrácíš v temnotě.
Temnotě, odkud není cesta ven,
doufáš, že je to zlý sen,
opět pohledíš do těch černých očí,
kolem kterých se Tvůj svět točí.
Nejradši bys vrátil čas zpátky,
ne do konce, však na začátky.
Kdy vše bylo růžové a šťastné
a Tvé žití bylo krásné.
Jen si říkáš, proč a kdo Tě trestá tolik,
kolik slz ještě musíš prolít.
Jak dlouho budeš ještě padat dolů,
než budete zas šťastní všichni spolu.
Avšak už uvadl ten nádherný květ,
Ty jsi ztratil další krásný svět,
a vše smutné zdá se na pohled.
Tento článek je věnován mé jediné chlupaté lásce, mému kulatému štěstíčku. Budeš mi chybět Speeďáčku.
Žádné komentáře:
Okomentovat