Vprostřed cesty, vprostřed sadu,
květy čisté, nápis zlatý,
vzpomínky vryté do mramoru,
nikdo už nevrátí to zpátky.
Řádky rozpité deštěm,
nebo to snad byly slzy,
sám už kráčíš tímhle světem,
avšak příliš brzy.
Přání ztrácí naději,
oči dávno ztratily svou zář,
snad odejít raději,
ztratils vše, co znáš.
Vprostřed cesty, vprostřed sadu,
kéž by byly všichni tady,
nikdo nečekal tu zradu,
měli jsme tě všichni rádi.
Žádné komentáře:
Okomentovat