Jak těžké sledovat, co z přítele udělal život,
jak těžké poslouchat to zlověstné ticho,
co se z lidí kolem tebe stává,
když nešustí stromy, nevoní tráva.
I slunce zalezlo a jen mraky se blíží,
nastala samota a déšť tě už tíží.
Ticho, samota a strach,
po tmě se píží, jako vrah.
Co ale smíš, když už ne doufat,
věřít též nesmíš a zbývá jen zoufat.
Modlit se za lepší svět,
ať zmizí hrůzy, co dějí se teď.
Aby štěstí, jež je s námi, vydrželo déle,
nebylo ustrašené, ale odvážné a smělé.
Neotočilo se zády a neuteklo v dáli,
nezměnilo by se to, čím jsme se stali.
Snad jen to zlo uvnitř nás,
potichu plápolá a šíří svůj hlas.
Snad aby uhasla ta zlá síla,
a dobrá půlka srdce - kéž by zbyla.
Žádné komentáře:
Okomentovat