Je štědrý den
a prý se plní přání.
Ale jediné, co chci
je trochu štěstí
důvod pro zasmání.
Ale jediné, co cítím-
srdce, vnímáno
tak hořce, trpce,
a ono bolí, bolí,
a pocit, že se zblázním,
je silnější, než já.
Pocit, že čekám déšť
uprostřed pouště,
čekání na něco
o čem nevím,
jestli přijde.
Dosti blízko a přeci -
dál, než kdy jindy.
Svah co láká tě,
tak příkrý.
Ale pocit,
že se zblázním
bez toho úsměvu
a toho, co má být,
je stálě silnější,
než já,
a nedovedu bojovat.
A dochází mi síly,
dříve než jsme zvládli
zabojovat a dříve
než jsme zazářili
silnější
než my.
PS - Odpusť mi.
Žádné komentáře:
Okomentovat