Omlouvám se, za moje chování,
nejsem si jistá, zda někoho nezraní.
Promiň mi moje dny a nálady,
vždy když přijdou, jsem naprosto bez rady.
Omlouvám se, jestli raním tě svým mlčením,
občas jsou dny, kdy nic jiného neumím.
Možná je to tím, že domov je pro mě vězení,
to ale nic na faktech nezmění,
že nejlépe je mi jenom s tebou,
jen tehdy umím být sama sebou.
A slzy, pocit viny - pro každou svojí chybu,
někdy protě mlčím a pouze na vše kývu.
Prostě jsem-li bez tebe,
jsem jak mraky bez nebe.
Ale to, že tě znám - toho nelituju,
protože vím, že nikoho jiného víc nemiluju.
Žádné komentáře:
Okomentovat