Zkoušela jsi způsoby,
jak zase začít žít,
to co nemá obdoby,
nepřežívat, ale být.
Pustit žilou, tekla krev,
i pocítit smrt v zádech,
zkoušela jsi všechno - zpěv,
čekat na poslední nádech.
Cítit vítr, svobodu,
kdo ti má dát návod,
nepodepsala jsi dohodu,
a kdo ti dá žít důvod?
Nebo snad věříš v osud?
lásku na první pohled,
nevěřilas - dosud,
něco jako vlastní dohled.
Ale teď po krátké chvíli,
změnila jsi směr,
a zhojily se šrámy, žíly,
jenom čekáš na úder.
Během dne a všechno jinak,
našla jsi si opět sílu,
zjevil jsi se, jako přízrak,
jen prosím - nezklam moji víru.
Žádné komentáře:
Okomentovat