Jako plátek růže, jako slunce zář,
upřímný tvůj pohled jest,
a úsměv - ten neschováš,
jenom růže nechat kvést.
Slovem, jako mečem, ty se oháníš,
a doufáš, že zasáhne svůj cíl,
ztěží už snad tomu zabráníš,
snad aby ses nezranil.
I tak však srdce statečné,
a duše s vládou blázna,
odsuzovat nevděčné,
a odměna - snad jasná.
Tak pak tedy, pamatuj si stále,
někdy srdce zůstává, jindy kráčí dále.
Žádné komentáře:
Okomentovat