Zvuk střel

Uprostřed tmy a pouze občas,

objeví se čistá zář,

v prostřed bouře, hrajem' o čas.

Buď rychlejší je smrt nebo ruka tvá,

nemáš nárok na opravy,

důvod, proč jí to každý zazlívá.

Kapky deště mísící se s krví,

zacuchané vlasy,

přišli jsme pozdě, jiní byli prví.

Co bylo naše, nestihli jsme zachránit,

kdo nám to však hlásit měl?

Snad jen život - poslední, oč připravit.

Za štěstí a život už teď nikdo neručí,

kdo podepsal by smlouvu.

Co jsme milovali, umírá nám v náručí.

Návrátit se domů, máš však šanci,

být vše jako dřív,

nebo umřít v krvi, jako psanci.

Kolem bolestného křiku a zvuku děl,

jeidné, co naposledy uslyšíš.

Nevybavíš si nic hezkého, ani kdybys směl.

A až blesk prořízne zvuk střel -

pokud zde tedy umřu, tak ať,

protože mám vše, co jsem kdy chtěl.