Byl to dlouhý čas a přesto tady stojim,
tma už není to, čeho se já bojim,
to spíš ztráty, bolesti a zklamání,
něco zmizelo, něco je furt před námi.
A tak díky bohu, za Spartky i za rum a cigára,
a tak díky bohu, jinak bych tu nestála.
Díkybohu za to, co mam i tak trochu mimo,
mělo to bejt jinak, i tak to není přímo.
Díky všem, co myslej pouze na to,
aby bylo fajn, ikdyž nemaj zlatou.
Děkuju tak všem, co utřou naše slzy,
že pozvednou nás ze dna, když to tolik mrzí.
Že jednoho dne večer, dostaneme šanci,
staneme se hrdiny, už nebudeme psanci,
Bude dobře i po tak těžké době,
nedáme si šanci, říci někdy sbohem.
Nedáme si šanci, klesnout někdy ke dnu,
odpustíme, napravíme a ne jenom jednou.
Zůstaneme stát, zůstaneme bežet,
poplujeme dál - i kdyby svět nešel!
Žádné komentáře:
Okomentovat