Beze stopy po krvi

Přál jsem si zlato, přál jsem si peníze,

v domnění, že bez nich jsem vyřízen.

Přál jsem si vilu a velké sady,

tolik toho, že nevěděl bych si s tím rady.

Přál jsem si moc a teď to vím,

jsou jiné věci, o ktrých sním.

Sním a nikdy nedostanu,

i tak, nikdy nepřestanu.

Teď přeju si tebe a nic víc,

je to vše, co na to mi chceš říct?

Přeji si být s tebou, a v tvém objetí,

vidíš ty slzy? Jsou slzy dojetí.

Nebo slzy bolesti, že jsem ti cizí,

srdce zlomené, stále však ryzí.

Možná slzy z toho, že jdeme každý sám,

i tak jsem naživu jen proto, že tě mám.

Někde hluboko, však v hlavě ne,

nýbrž v srdci, tak to i zůstane.

Máš kořeny hluboko v útrobách,

ale to, co je svírá, to je strach.

Že zůstanu sama a budu ti dále cizí,

že city, co byly, beze stopy zmizí.

Mám strach, že najde se jisto,

lepší, co zaplní mé místo.

Mám strach, že skončí to rychle,

člověk si na pád i na bolest, zvykne.

Ale věř mi, že jednou bude poslední,

bolest, co zmizí, beze stopy po krvi.