Samomluva

Stojím tu sám a nikdo tu není,

jen tu jen ticho a to mě mění.

Je tu jen tma a ta je věčná,

opustím tě a budeš mi vděčná.

Odpustíš mi a to ztratím se já,

protože jsi jediná, ta co mě zná.

Jsem tu v tichu a temnotě,

jsi ta jediná, co mě k sobě zve.

Jsi ta jediná co dávala mi křídla,

díky tobě naděje mi svitla.

Jsi ta, co ukazovala mi cesty,

horami, pouští nebo městy.

Kéž slyšela bys co tu říkám,

však smířen jsem a nenaříkám.

Mizí všechna slova a z nich vzduch,

ztrácím zrak a ztrácím sluch.

Do větru jdou všechna slova,

to vše je jen samomluva.