Úžasní a dokonalí

Jsi moje múza i moje nadání,

však jak prázdná schránka

a tísňové volání.

Takový cit můj i postavení,

byli jsme to vždy my,

tak úžasní a dokonalí.

Jenom ve svém světě,

a v něm nikdo jiný

však zakrylo nás zlo

a zakryli nás stíny.

Nebylo to vážné,

a pak se vše změnilo,

kde bývaly city,

nic jiného nezbylo.

Dostal jsi mne na hranu,

a nechal jsi mě kývat,

zapomněl jsi milovat,

a já zase dýchat.

I tak, stále jsme to my,

malí, živí,

úžasní i roztomilí.