Šílím

Uprostřed prázdného pokoje,

kde někdo klepe.

Kdo to, kdo to vůbec je?

Snad osud tvůj, či tvoje svědomí?

Dokud neotevřeš, tak se to nikdo nedoví'.

Ale ono znovu "klep, klep" na dveře.

Buď ty tím, kdo mu otevře.

Jen otevřít dveře a spatřit skryté věci.

Vzpomínky, co se bez ustání vrací.

Jenom sama stále sama v pokoji.

Ten bláznivý pocit, jež si mě osvojí.

Jenom ticho a hodiny na steně tikají.

"Tick tock" - ty se mě jediné nezdají.

Sama v prázdném pokoji a bez tebe.

Cítíš se jak mraky - mraky bez nebe.

A šílím, když tě vedle sebe nevidím.

Zachovej klid, já jen tak nezmizím.

Je to šílenství, co se mnou děláš.

Býval jsem pro tebe tím, co hledáš.

Ale ty oči, oči v nichž se utápím.

Jen doufám, že tě netrápím.

A ten úsměv, co přivádí mě ke klidu,

přesně k tomu, ze kterého nevyjdu.

Pohled, zkrátka prostě ty,

ty to znáš, tyhle pocity.

Jaké teplo z tebe vychází

jsi to ty, kdo o rozum přichází.

Až se hlava sama točí,

ptáš se, kdy tohle všehcno skončí?

Jen konec prosím ne, však z tebe šílím,

ale jsi to ty, vedle které sílím.

Šílím z tebe, jako z nikoho, tak hluboký je cit můj.

Neotáčej se, ba prosím - stůj.

Je jediné, co si přeji - abys tůstal můj,

A ty zase mojí.