Netušila jsem že v prázdné schránce,
budu prosit boha o ochránce.
Netušila jsem, že znova,
překříží mi cestu bílá sova.
Překříží mi cestu čístý bílý sníh,
když do rány sypem' sůl a lijem' líh.
Líh, co čistí mysl, ale začerňuje duši,
díky soli jsme víc a víc hluší.
Ohlušilo ticho, ohlušilo všechny,
nikdo zpátky na start nesmí.
Stejnou cestu stále vpřed,
i poté, co se pod nohama zastavil nám svět.
Svět zamrzá a stojí stále více vratce,
ty však usmíváš se směle a mluvíš tak sladce.
Však neprosila jsem se boha o tvář tvojí,
protože mé srdce se tě navždy bojí.
Posila jsem prázdnou čistou schránku,
o dopis na rozloučenou a na vrchol známku.
Odeslat závěť tam, kde neplují mraky,
však i já jednou a ty odejdeš taky.
Žádné komentáře:
Okomentovat