Ublížil jsem a nemám zdání,
zda zasloužím si smilování.
Zda zasloužím si kousek citu,
nebo dýško po odbytu.
Ranil jsem a nemám tušení,
zda nárok mám na trochu vzrušení.
Plamen ledu skrytý v ohni,
když se slunko ke kopcům kloní.
Trochu ticha, vprostřed sněhu,
nebo pár hvězd, třeba něhu.
Jenže stojím tady v dálce,
na rozcestí pro zoufalce.
Nemám slova, ni co říci,
jenom v rukou starou svíci.
A plamen, jež ve větru se třepotá,
trosečník, co stejně ztroskotá.
Ale i tak prosím, prosím snažně,
přestaň se smát, ber to vážně.
Jestli měls mě někdy rád,
najdeš důvod, proč měla bych se smát.
Žádné komentáře:
Okomentovat