Tolik básní

Tolik básní, veršů v nich,

kolik vloček, všude sníh,

kolik tónů partitury harf,

jak každý nový černý háv.

Halí naše duše hedvábím,

a svým pařátem jestřábím,

k orlím hnízdům v prostřed skal,

naše srdce klidně vzal.

A střeží jejich tlukot dutý,

jak kdyby chytit jej mohl pruty.

I věří, že jednou zase zpět,

svobodu vezme a bude letět smět.

Jen osamělý cit tam hnízdo střeží,

jak křehký vánek nad pápeřím.

Tak čeká na spásu věčnou,

nebo trýzeň někonečnou.

Tak čekám i já, než půjdu do nebe,

a jediná cesta vede tam od tebe.

Tak čekám, jestli půjdu směrem druhým,

to všechno jenom za zásluhy.