Nechci nad tím přemýšlet, je mi přeci skvěle,
jenom se to pokazilo a to je to celé,.
Těžko si to odpírám, sepsat tyhle řádky,
možná dostanou mě vpřed, nebo zase zpátky.
Beru do ruky ten papír, pero,
dělám to podvědomě, ne že se mi chtělo.
Je to jak pohádka před spaním,
a vím, že některé sny už si nikdy nesplním.
Možná hledám náhradu, toho, co si přeju,
možná ale jenom, závějí se hřeju.
Nikdo totiž nedokáže, vzbudit stejné vzrušení,
dělat věci, které me nakopnou, či uzemní.
Nemůžeš však žádat, abych to vše zapomněla,
množá šlo to dál, nebo jinak, než jsem chtěla.
Chybí mi tvá vůně i veškeré tvé chování,
jen mám pocit zřejmý, že sem už se nevrátím.
Chybí mi to, co tak krátké bylo,
avšak odpusť prosím - tolik se mi zalíbilo.
A ikdyž jsi jen bárka, co bezcílně pluje,
jsi stále vše to, co mě obklopuje.
Žádné komentáře:
Okomentovat