Moje srdce bývávalo šťastné,
zatímco mé oči byly prázdné.
Moje duše bývávala lehčí,
vybírala jsem, co bylo lepší.
Smála jsem se od srdce a víc,
dýchala jsem z plných plic.
Ale něco ve mě brzy zvadlo,
moje srdce dlouho chřadlo.
Z veškeré té bolesti a osamění,
z něčeho, na co lék už nikde není.
Bývala jsem přímá na své strmé trase,
neuhýbala jsem životu, ani jeho kráse.
Bývala jsem tygrem, šelmou bojovnou,
zvířaty, co na cestě k cíli neuhnou.
Zažila jsem pády a poté i zklamání,
co prohrou opět zavání.
Přišla jsem i o schopnost chodit zase zpříma,
a rovně k cíli, když cesta není vždycky přímá.
Jsem zase na cestě, kde je každý sám,
navrh šťastná, avšak uvnitř umírám.
Žádné komentáře:
Okomentovat