"Chci Ti něco říct..."
Podívala se na mě kouzelným pohledem a s nesmělým úsměvem.
"Jen povídej."
Odpověděl jsem, hlas se mi začal chvět a můj pohled se utápěl v jejích očích.
"Ale já vím, že mě pochopíš..."
Sklopila pohled stydlivě dolu a předstírala, že si prohlíží stébla trávy.
"Slova svá už nehlídej..."
Pohladil jsem ji po tváři a lehkým dotykem ji pozvedl tvář, abych se jí mohl dívat do očí.
"Víš, dříve jsem se bála, že budu navždy sama,"
Opětovala mi pohled do jeho očí a v její tváři se mihl náznak pochybností.
"Neboj, už jsem tady s tebou."
Pousmál jsem se na ni povzbudivým úsměvem a pobídl jsem ji dále k řeči.
"ale rozehřálo to mé srdce, teplo, jenž z tebe sálá.".
Opětovala mi nakonec i úsměv a dlouze se mi zahleděla do očí.
"Jsem tu vždy pro tebe a ne jen jednou."
Odtušil jsem a pevně ji objal, abych jí dokázal, že mluvím pravdu.
Držel jsem ji pevně, to aby nebyla sama,
držel jsme ji pevně, i s živýma vzpomínkama.
Miloval jsem ji více, než kdy sama věděla,
cítil jsem se, jako když držím v náručí anděla.
Žádné komentáře:
Okomentovat