Zabloudils - jak? Neměls zdání
přišel jsi však bez pozvání.
S maskou umrlcovou k citům mým,
a doufal jsi, že si je snad osvojím,
leč pohřbil jsi je pod svým kvítím,
a i přesto že přes den svítím,
v noci potemňuji hluboce
a zaplavují mě ty samé emoce,
jež tehdy byly málem mojí zkázou
a slova tvá, která bývávala spásou,
budou nyní epitafem mým
však o více už já nestojím.
A možná epilog můj sepsán tím,
co dříve bývávalo posvátným,
ti dokáže, jak bývával jsi slabý,
a ikdyž tě ta pravda znaví,
dnes cestou svojí každý jdem'
já za lunou, ty za sluncem,
dnes doufám, že byl jsi jen mým špatným snem,
jako ty stíny za oknem.
Žádné komentáře:
Okomentovat