Když myslela jsem, že níž to nejde,
to nadšení vždy samozřejmě přejde.
Vždycky klesnu níž a níž,
ikdyž ty to třeba nevidíš.
A to, že poslední dobou city nemám,
to přece vůbec nic neznamená.
A možná, že už nikdy nebudu je mít,
takhle myslela jsem, že má to být.
Ale jedna chvíle změnila mi pohled na svět,
zastavit se a ohlédnout se chvíli nazpět.
Ta jediná chvíle, ikdyž měla jsem tak málo sil,
vlil jsi mi zase krve do mých žil.
Najednou mám oči opět dokořán,
a vidím všude, do všech stran.
Kéž by navždy trval tento rozhled,
jako noční město a ten dechberoucí pohled.
DĚKUJI.
Žádné komentáře:
Okomentovat