Na hraně

Ikdyž se po nocích tváříš hravo,

závislá jsem více, než je zdrávo.

Ačkoliv se tváříš víc, než spokojeně,

u mne už jsi dávno klesl v ceně.

Možná jsi jen úctu někde ztratil,

ale to je to, co mi nikdo nenahradí.

Třeba jenom navykl jsi příliš lehce,

a víc tvoje srdce, hlava, nechce.

Tvé letmé pohledy se vytratily rychle,

kdo dostává všechno, ten si i rád zvykne.

Tvé úsměvy už mě u srdce tolik nehřejí,

spíš pocit mám, že kráčím závějí.

Závějí, kam vločky neustále přibývají,

a v létě, ani jindy, už nikdy neroztají.

A slzy mé, už stávají se pískem,

nejdříve štěstí, poté už jen trýzeň

A ačkoliv se často tváříš nestranně,

náš vztah stojí dávno na hraně.

Už ani netěší nás čas, co máme společný,

a po nocích býváš často netečný.

Tak nevím, kde ztratilo se vše tak náhle,

a ikdyž já jsem tu pro tebe neustále,

nevím, jestli očekávat smím to samé,

a tak možná můžeme být rádi,

že jako přátelé se vůbec ještě známe.