Nikdy nevěřila, že budu psáti sonet,
na tvůj úsměv, slova, pohled.
Nikdy nevěřila, že budu psáti tobě,
tolik lásky, vystihnouti slovem.
Tolik citů v jedinečné básni,
a přeci nepodlehnout kázni,
až na konec melodie zazní.
Tobě smím-li psáti básně,
nikoliv z lásky avšak z vášně.
Smím-li kouzlit jenom slovy,
úplňky zmizí, přijdou novy.
Jen než měsíc doroste zas znovu,
do zářivého úplňku, z tajemného novu,
budu trofejní laní královského lovu.
Žádné komentáře:
Okomentovat