Chodíval sem často, hleděl na obrázek na na písmena vryta do mramoru. Čísla nasvědčovala, že obrázek je již jen jedinou připomínkou osoby, co se kdysi smála, plakala a žila.
Trávil zde většinu volného času, přemýšlel a vzpomínal.
Ale nebyl zde sám. Ona ho viděla a věděla, že ji miloval a že je zde. Ví to... Jen ona to ví... ♥
Váš Anielik (Proby)
Žádné komentáře:
Okomentovat