Kolem krku, smyčka se pomalu stahuje,
obraz štěstí se ti pomalu vzdraluje.
Bedna pod nohama se pomalu klátí,
pro oběšence, co za chvíli život ztratí.
Každou chvíli stín obraz pohltí,
za své sny oběšenec tvrdě zaplatí.
Chtěl jen žít a být šťastný,
to on právě umírá pro sny.
Jenom rakev a epitaf připomenou jeho smích.
Je snad milovat a plakat hřích?
To jenom nápis na hrobě připomene jeho život,
to, co dešlo a stejně rychle zase přišlo.
To jen malby na zdi, připomenou jeho trápení,
že je pryč a ani slzy to nezmění.
Ty malby, jež maloval kvůli bolavému srdci,
a tu duši, jenž rozervali vlci.
Váš Anielik (Proby)
Žádné komentáře:
Okomentovat