Jen pár slov na duši

Jen pár slov na duši,

že smutek ti nesluší,

to spíše úsměv na rtech,

a život ve třech partech.

Ale také na jeden ráz,

kde následuje prudký sráz,

a nebo rychlé stoupání,

co smutek i slzy zahání.

Pro jedno slovo, gesto,

a tou dlouhou cestou,

světem křížem krážem,

něco, co tě srazí na zem.

A zároveň pomůže vzhůru,

něco, co zažene smůlu,

anděl co zanemná světlo,

a osobní teplo.

Konec temného tunelu a životní slunce,

když nejsi zatím ani v půlce,

a všechno, co tě ještě čeká,

jako strach, co tě leká.

To vše a mnohem víc,

to co má rub, má i líc,

a spolu, jdete vstříc,

láska k nezaplacení, ne však za tisíc.

Už můžeš ponechat strach být,

a slzy nechat odejít,

když zastaví se svět a chvíle,

a zůstane jen to, co miluješ a je ti milé.

Co bylo, právě není,

bolest padne v zapomění.

A smutek odchází a praská,

to není píseň, to je láska.