Poslední přání

Oči pomalu usínají,

a ústa chladnou,

pomalu se zavírají,

ruce chřadnou.

Co poslední přání,

na duši se rozplývá,

a nejedno zdání,

poslední píseň zazpívá.

A naposledy zopakuje,

rytmus srdce tvého,

ačkoliv už ustupuje,

upouští se všeho zlého.

Poslední zvuk zpěvu ptáků,

nebo kapky deště,

neupouštět od zázraků

přál by si to znovu, dokola a ještě.

Ve fontáně poslední mince,

třeba splní přání naposledy,

představení na životní lince,

a smrt, přesouvá se do popředí.

Do popředí umělecké malby

obrazu - díla nejlepšího malíře,

pušky a čestné salvy,

obsah prázdného talíře.

Nádech, výdech, poslední doušek,

vítr a zvuky děl,

nábojnice, zvuky pušek,

a svištění střel.

Co vše bys za jedno přání dal,

než marného času litovat,

cos nesplnil a sliboval,

jen svědomí teď zpytovat.

Pozdě vzpomínáš, co měl jsi dříve,

teď ni slovo jedno nesplníš,

už poslední je chvíle,

tento svět, již nespatříš.