Pohled upřen na hroby,
a duše malinká,
s pocitem samoty,
v tobě se zamyká.
Svědomí zvolna mizí, umírá,
mysl sama se zastítrá,
stejně jako duše,
jako ty,
zbývá jen to jediné,
pocit samoty.
Nikdy neváhej s tím, co chceš udělat. V budoucnu totiž může přijít den, kdy budou všechny tvoje šance pryč.
V nekonečné temnotě, necháváš mě tápat, bolí to a já začínám chápat, že vždy to bolet bude, že to už je můj úděl. Plynou z tebe slova, al...
Žádné komentáře:
Okomentovat