Vidím oheň uprostřed tvého těla,
hoří, praská, jak neřízená střela.
Vidím hurikán uprostřed tvojí duše,
ale díru v srdci, jako čistý průstřel.
I přes slzy v očích a popraskané rty,
vidím život, jaký jsi doopravdy ty.
I přes to vše, vidím v očích vodní proud,
po němž může tvoje bárka plout.
Přes všechny vtipy, úsměvy a smích,
jako rolničky v zimě na saních.
I přes veškeré žerty a veselou tvář,
pohasíná tvoje vnitřní zář.
Za tváří vidím spoustu tvojí snahy,
co tě trápí před okolím nějak zakrýt.
Že uvnitř umíráš a že tě něco trápí,
veškeré vzpomínky, údery a ztráty.
Nebo to, že v noci nespíš jak bys měla,
pronásledují tě můry, více, než bys chtěla.
Neděsí tě, ale myšlenky ti nedovolí spát,
ačkoliv tohle všechno nechceš dávat znát.
Tak rád bych koupil, alespoň lapač snů,
snížit počet, už tak neprospaných nocí, dnů.
Tak rád bych koupil celý svět,
abych mohl zase uvidět,
jeden vděčný, úpřímný úsměv, nebo smích,
a slyšet opět rolničky v zimě na saních.
Žádné komentáře:
Okomentovat