Prázdné místo po mé pravici,
sedím tu sama, jen s prázdnou lavicí,
Sedávals tu ty, nyní však jsi daleko,
kéž by se vše bez tebe tak nevleklo.
A prázdné místo, uprostřed jeviště,
snad zaplníš ho, nejdřív však na příště.
Místo, kde zpívávals mi písně,
nyní ale, svírá mě tíseň.
Svírá mě samota a dochází mi dech,
jsi to ty, co vídám ve svých snech.
Jsi moje štěstí, jsi moje pohádka,
jsme stále spolu, nejvíc i po hádkách.
Ten pocit, že nemám smyslu bez tebe,
nic tolik, jak samota uvnitř, nezebe.
Pocit, že bez tebe, vprostřed čtyř stěn,
kdo by vyšel ven a byl stále nezblázněn.
Jako dva stromy, co tolik jiné jsou,
i tak bez sebe, jen stěží přežijou.
Dva blázni, co našli v sobě zalíbení,
a sami, odcházejí poražení.
Jako dva meče, co šanci mají vyhrát spolu,
bez sebe, klesají ke dnu a klesají dolu.
Spolu to dokážem' a půjdeme dále,
jsem tu jen pro tebe, miluji tě ... stále.
Žádné komentáře:
Okomentovat