Vyber si

Nad obzorem svítá, konec je v nedohlednu,

pod nohama písek, za obzor nedohlédnu.

Nad hlavou slunce a ve tváři vítr jemný,

neublíží mi kulky a snad ani střepy.

Na rukou krev a přeci jsou i chvíle krásné,

kdy slunce nepálí a nebe je jasné.

A tak hledím nad sebe, na zemi s nebesy,

zbaven vší pýchy - snad trochu noblesy.

Zahleděn k domovu a upnut ke svojí zemi,

kde chybí smrt a žádné bezpráví tam není.

Tak nabyl i pozbyl jsem, veškeré dobroty,

bojovat v nečase, navždy, pátky i soboty.

Aby úsvity v naší zemi stály také zase zato,

kdy nebe blankytné je a slunce je zlato.

Tak opět hledím na zemi s bohatstvím,

s láskou i nebesy a doufám, že zastavím.

Nebudeme se zabíjet v ulici na potkání,

a každý vrahoun se dá opět na pokání.

Jen tady stojím, se zbytky vší noblesy,

a říkám ti, člověče, probuď se a vyber si.