Nikdy jsem nic takového nepsala. Přestože se mi zdají jen zvláštní, občas až drsné, sny, neměla jsem doposud potřebu je sdělovat světu. Jenomže těch snů je více a více a přibývá strašně moc těch zdánlivě reálných. Proto jsem se rozhodla se s vámi podělit alespoň o pár těch snů, nyní konkrétně o jeden, který se týká současné politické situace doma i ve světě. Nicméně občas budou chybět začátky, či konce, jak už to u snů bývá.
Sny se občas strašně těžcé zapisují a bylo by lepší, kdyby se daly natočit - bohužel nejdou, tak se pokusím to sepsat.
V ulicích bylo slyšet výbuchy bomb, střelbu a všude byly ruiny. Z dopravních velkých směrovek se stavěly zátarasy a ulice byly plné lidí, kteří slavili. Jeden ke mě přiběhl a s neskutečnou radostí v hlase i ve tváři mi oznámil "Slováci se připojili k Česku ve válce s NATO!" a vše bylo v duchu přistěovalců, jakých je teď všude plno.
Na maskáče a různé jiné věci jsme zvyklá, sama jich občas využiju, zbraň mám také v ruce, ani nevím jak. Sedím na nějakém kameni poblíž již zmiňované barikády a pláču. Nepláču ale nad tím, co s námi bude, nebo snad ze strachu, ale z toho důvodu, kam až ten svět musel zajít, jak moc daleko, jak je to najednou vše reálné a jak jsme se zde ocitli rychle z nejnižšího stupně nebezpečí, o kterém jsem se nedávno s někým bavila a on mi tvrdil, že je to jen pvní stupeň a nic se nemůže stát.
Přichází ke mě kamarád a objímá mě. Utěšuje mě. A já mu vysvětluji příčinu mých slz. Vím, že jsme v tom spolu a že se budeme bít do posledního dechu, ačkoliv je o dost obratnější v těchhle věcech, než já, nevzdám se, ani když křičí, ať se jdu radši schovat, zůstávám.
Zároveň vidím někoho vykládat náš údajný plán o čtyřech okruzích, kdyby se náhodou dostali nebezpeční uprchlíci až k nám. Je to kupodivu, ale první hráz tvoří jen neozbrojení uprchlíci, jako první terč. Na plakátě je namalovaných ještě několik kruhů, jako další tři bojové hráze, ale to už neslyším.
Vypadá to jak vystřižené z nějaké hry, střílečky. Ale přesto to vypadá tak skutečně.
Některé sny se nám vryjí do srdce a probouzíme se s jinými pocity. Mě se to poslední dobou stává skoro pořád a připadá mi, že proti mě stojí snad už i vlastní mozek a vědomí.
Žádné komentáře:
Okomentovat