Doba spěje do záhuby. Lidé hledí více na materialistické věci, než na charakter a přednosti druhého člověka.
Díváš se na mě a já v tvých očích vidím lásku - budeš mě ale milovat až budu mít tvář vrásčitou a srdce bude to jediné, co budeš moci soudit? Budeš mě milovat za rok stále stejně? Či za pět let, deset, dvacet...? Budeš tolerovat moje nálady, moje špatné stránky, protože k nim mám důvod a mám zrovna špatný den? Nebo začneš po chvíli milovat pro krásnou tvář někoho jiného?
Proto tedy než se mi podíváš do očí, podívej se do budoucnosti.
SLOVA: Doba, lidé, charakter, nálady, stránky
Žádné komentáře:
Okomentovat