V uších mi zní mé jméno vyslovované tvým hlasem. Znělo tak krásně, když jsi je vyslovoval ty.
Tvé doteky byly jemnější, než moje utrápená duše.
A tvé oči, tak divoké, mě přesto naplňovaly klidem a snahou urovnat vše do pořádku i přehlédnout vše, co by mě běžně rozdrásalo zaživa.
Ale ty jsi to neměl dovolit, aby mě to zaživa, zevnitř rozvracelo - neměl jsi to dovolit, ale dovolil a nyní je moje duše rozpolcenější, než kdykoliv předtím.
Rozpolcenější, ale svobodnější, svolnější ke všem těm nebezpečným a běžně nepřípustným věcem.
Víš, někdy musíš porušit svoje zásady, aby jsi byl konečně volný.
SLOVA: Uši, hlas, jméno, rozvracet, zásady
Žádné komentáře:
Okomentovat